Letoun je v ČR známý pod přezdívkou „Andula“ a je možné jej spatřit létat v aeroklubech a v soukromém sektoru i dnes. Nejčastěji jsou “Anduly” využívány k paraprovozu, kdy dokáže do vzduchu dopravit až 12 parašutistů. Obvyklá výška náletu je 1 200 až 3 000 m. Vzhledem k velké kapacitě cestujících a nízkým provozním nákladům byl často užíván i k vyhlídkovým letům. Letoun je dále využíván k práškování polí, ale i jako hasicí speciál k hašení lesních požárů.
V současné době je v České republice okolo dvaceti letuschopných letounů An-2.

byl sovětský stíhací letoun vyráběný a nasazený během druhé světové války a považovaný za jeden z nejlepších stíhacích letounů druhé světové války. Stíhací letoun Jak-3 byl oproti svému předchůdci Jak-1 důkladně odlehčen, dostal menší křídlo s menším rozpětím i nosnou plochou, poháněla jej výkonnější verze motoru Klimov M-105 a silnější výzbroj Menší množství strojů Jak-3 z předsériové výroby bylo nasazeno v době bitvy u Kurska, kde svou obratností i výkony v malých výškách převyšovaly stroje protivníka. Ovšem skutečné sériové stroje Jak-3 přicházely k bojovým jednotkám až na jaře 1944. Jako nejvyšší ocenění kvalit Jaků 3 nepochybně slouží i skutečnost, že si jej do výzbroje vybrali příslušníci francouzské stíhací jednotky Normandie-Němen, bojující po boku sovětských spojenců na východní frontě (jeden z originálních strojů s nimiž se „Normandie-Němen“ po válce vrátila domů, který se dodnes zachoval ve sbírkách francouzského Musée de l’air et de l’espace, je světovým unikátem). Historie tohoto bezesporu zajímavého a výkonného stroje nekončí ani v současné době. Rusko je v omezené kusové výrobě (s americkými motory) vyrábí pro solventní sběratele ještě dnes.

Messerschmitt Bf 109 byl německý bojový letoun, který byl standardním stíhacím letadlem Luftwaffe těsně před druhou světovou válkou a v jejím průběhu tvořil spolu s Focke-Wulfem Fw 190 páteř stíhacích sil Luftwaffe. Poprvé byl nasazen v roce 1937 během španělské občanské války a ve službě působil ještě v době zavádění proudových letadel na konci druhé světové války v roce 1945. V době svého vzniku patřil mezi nejpokročilejší stíhačky. Nesl moderní konstrukční prvky jako celokovovou samonosnou konstrukci, uzavřený kokpit a zatahovací podvozek. Byl poháněn kapalinou chlazeným, dvanáctiválcovým invertním spalovacím motorem. Běžně se nazýval Me 109, především spojeneckými posádkami a mezi německými esy, přestože nešlo o oficiální německé označení. Na leteckém dnu se představí ultralehká replika Bf 109.

Bell 412 je dvoumotorový víceúčelový vrtulník střední váhové kategorie s čtyřlistým nosným a dvoulistým tažným vyrovnávacím rotorem. Vrtulník vyrábí americká společnost Bell Helicopter Textron a licenčně také italská společnost Agusta. Vrtulník vychází z vývoje modelu Bell 212. Hlavním rozdílem je čtyřlistý kompozitní nosný rotor. Vrtulník je po celém světě oblíben především u policejních sborů, pobřežních hlídek a je často nasazován pro potřeby letecké záchranné služby. Některé země disponují i vojenskými verzemi.

JAS-39 Gripen je proudový lehký jednomotorový víceúčelový bojový letoun tzv. kachní koncepce, vyvinutý a vyráběný švédskou společností Saab, který ve výzbroji nahradil starší typy Saab 35 Draken a Saab 37 Viggen. Zkratka JAS znamená Jakt, Attack och Spaning, tj. stíhací, útočný a průzkumný.
Ve zkratce je seřazení písmen podle důležitosti, “J” je hlavní a nejdůležitější, ostatní jsou za touto schopností, tedy Gripen je primárně stíhací letadlo s možností podnikat útočné a průzkumné mise.
JAS 39 Gripen dokáže operovat ze silničních cest, záložních letišť, ve dne i v noci a za špatného počasí. Potřebuje minimum personálu pro provoz a dokáže díky sofistikovaným systémům vzlétnout i přistát bez pozemního navedení na letištní plochu.
Díky vynikajícímu softwarovému vybavení které komunikuje s ostatními letadly a velením má pilot dokonalý přehled o svém okolí a průběhu mise v reálném čase.

Lukáš Pařízek je český akrobatický pilot, mistr České republiky v akrobatickém motorovém létání a bronzový medailista z mistrovství světa kluzáků. V roce 2016 se poprvé zúčastnil závodů v motorové i bezmotorové akrobacii. V témže roce se v bezmotorové akrobacii v Mladé Boleslavi umístil na 1. místě v kategorii sportsman a na Mistrovství České republiky v motorové akrobacii v Břeclavi na 3. místě také v kategorii sportsman. Klasickou akrobacii a letecké show létal na letounech Zlín 142,Super Decathlon, Zlín 50M, Extra330l, Extra300l, Xtreme XA42. Od roku 2021 létá letecká vystoupení a kategorii Unlimited na letadle Extra 330 SC s imatrikulací OK-LPJ.

Německá, Ale Vlastně Francouzská Stíhačka z Roku 1914
Francouzská letecká továrna Morane Saulnier vznikla v roce 1911 a začala vyrábět letouny označené Morane-Saulnier Type H. O dva roky později v roce 1913 zakupuje její licenci německá továrna Pfalz. V tomtéž roce kupují licenci i čeští bratři Čihákové a v Pardubicích staví identické letadlo pod názvem Rapid. A tak je záhada tří jmen vyřešena – jeden typ letadla létal pod třemi názvy.
Tento jednomístný letoun vyrobený firmou Morane Saulnier vzlétl poprvé roku 1913 a mezi francouzskými piloty dosáhl velké obliby. Na počátku války objednalo francouzské ministerstvo války 26 letounů M-S Type H, které byly vyzbrojeny jen osobními zbraněmi pilotů – revolvery a puškami. Některá letadla sloužila i ve Velké Británii.
Většinu letadel typu H poháněly rotační motory Gnome nebo Le Rhône o výkonu 60 kW (80 k), stejné jednotky používaly i německé licenční Pfalzy E.I. Továrna Pfalz poté pokračovala v dalším vývoji letounu, který do roku 1916 došel do verze Pfalz E.III, kterou již poháněl německý rotační devítiválec Siemens-Halske SH I o výkonu 82 kW (110 k).

byl francouzský dvoumístný průzkumný dvouplošník vyráběný od roku 1915. Nieuport 12 létal nejen ve francouzských vzdušných silách, ale i v britských Royal Flying Corps a Royal Naval Air Service a v italském a ruském letectvu.Verze se silnějším motorem Clerget 9B o výkonu 130 k byla označována jako Nieuport 12bis.  V menších počtech byly vyráběny z Nieuportu 12 odvozené typy Nieuport 13B (cvičný letoun s motorem Le Rhône 9C o výkonu 80 k) a Nieuport 14 s motorem Hispano-Suiza o výkonu 150 nebo 175 k.

C-45 byla vojenská verze populárního komerčního lehkého transportéru Beechcraft Model 18 z druhé světové války. Beech postavil v letech 1939 až 1945 pro armádní letectvo celkem 4 526 těchto letounů ve čtyřech verzích, navigační cvičný AT-7 Navigator, cvičný bombardovací a dělostřelecký AT-11 Kansan, užitkový transportní C-45 Expeditor a F-2 pro letecké snímkování a mapování. Verze AT-7 a AT-11 byly dobře známé navigátorům a bombardérům z 2. světové války, protože většina z nich absolvovala výcvik v těchto letounech. Tisíce kadetů pilotů AAF také absolvovaly pokročilý výcvik na dvoumotorových letounech Beech. Během počátku 50. let Beech kompletně přestavěl 900 C-45 pro letectvo. Dostaly nová sériová čísla a byly označeny C-45G a C-45H, které zůstaly ve službě až do roku 1963 pro administrativní a lehké nákladní úkoly.