byl sovětský stíhací letoun vyráběný a nasazený během druhé světové války a považovaný za jeden z nejlepších stíhacích letounů druhé světové války. Stíhací letoun Jak-3 byl oproti svému předchůdci Jak-1 důkladně odlehčen, dostal menší křídlo s menším rozpětím i nosnou plochou, poháněla jej výkonnější verze motoru Klimov M-105 a silnější výzbroj Menší množství strojů Jak-3 z předsériové výroby bylo nasazeno v době bitvy u Kurska, kde svou obratností i výkony v malých výškách převyšovaly stroje protivníka. Ovšem skutečné sériové stroje Jak-3 přicházely k bojovým jednotkám až na jaře 1944. Jako nejvyšší ocenění kvalit Jaků 3 nepochybně slouží i skutečnost, že si jej do výzbroje vybrali příslušníci francouzské stíhací jednotky Normandie-Němen, bojující po boku sovětských spojenců na východní frontě (jeden z originálních strojů s nimiž se „Normandie-Němen“ po válce vrátila domů, který se dodnes zachoval ve sbírkách francouzského Musée de l’air et de l’espace, je světovým unikátem). Historie tohoto bezesporu zajímavého a výkonného stroje nekončí ani v současné době. Rusko je v omezené kusové výrobě (s americkými motory) vyrábí pro solventní sběratele ještě dnes.

Letoun Let L-200 Morava je československý pětimístný (1+4) celokovový dvoumotorový dolnoplošník, který sloužil při nepravidelné letecké dopravě, obchodních a služebních cestách. Sloužil v aerotaxovém oddíle Československých aerolinií jako aerotaxi, které zajišťovalo čs. podnikům a jednotlivcům lety na objednávku.

byl německý jednomístný stíhací jednoplošník používaný v první světové válceněmeckým a v poválečném období především také polským armádním letectvem. Jeho konstruktérem byl Reinhold Platz a vyráběl se v továrně Fokker od července roku 1918. Celkem bylo vyrobeno 289 strojů všech verzí a některé z nich se dostaly do výzbroje armád teprve po válce. 8 letounů (dle jiných zdrojů 4) používala polská armáda ve válce proti Ruské sovětské federaci v letech 1919–20. Jedno z letadel Rudá armáda ukořistila a používala až do léta roku 1920. Některé stroje skončily v Nizozemsku, Itálii, Japonsku, USA nebo v Angliijako válečná trofej, ale nejvíce letadel bylo zničeno krátce po uzavření příměří. Autentický exemplář trupu D.VIII je uchován v expozici Caproni Museum v italském Tridentu.

byl francouzský dvoumístný průzkumný dvouplošník vyráběný od roku 1915. Nieuport 12 létal nejen ve francouzských vzdušných silách, ale i v britských Royal Flying Corps a Royal Naval Air Service a v italském a ruském letectvu.Verze se silnějším motorem Clerget 9B o výkonu 130 k byla označována jako Nieuport 12bis.  V menších počtech byly vyráběny z Nieuportu 12 odvozené typy Nieuport 13B (cvičný letoun s motorem Le Rhône 9C o výkonu 80 k) a Nieuport 14 s motorem Hispano-Suiza o výkonu 150 nebo 175 k.

Německá, Ale Vlastně Francouzská Stíhačka z Roku 1914
Francouzská letecká továrna Morane Saulnier vznikla v roce 1911 a začala vyrábět letouny označené Morane-Saulnier Type H. O dva roky později v roce 1913 zakupuje její licenci německá továrna Pfalz. V tomtéž roce kupují licenci i čeští bratři Čihákové a v Pardubicích staví identické letadlo pod názvem Rapid. A tak je záhada tří jmen vyřešena – jeden typ letadla létal pod třemi názvy.
Tento jednomístný letoun vyrobený firmou Morane Saulnier vzlétl poprvé roku 1913 a mezi francouzskými piloty dosáhl velké obliby. Na počátku války objednalo francouzské ministerstvo války 26 letounů M-S Type H, které byly vyzbrojeny jen osobními zbraněmi pilotů – revolvery a puškami. Některá letadla sloužila i ve Velké Británii.
Většinu letadel typu H poháněly rotační motory Gnome nebo Le Rhône o výkonu 60 kW (80 k), stejné jednotky používaly i německé licenční Pfalzy E.I. Továrna Pfalz poté pokračovala v dalším vývoji letounu, který do roku 1916 došel do verze Pfalz E.III, kterou již poháněl německý rotační devítiválec Siemens-Halske SH I o výkonu 82 kW (110 k).

byl dvouplošný pozorovací letoun s dvoučlennou osádkou vzniklý ve Francii v době první světové války, a užívaný převážně britským Royal Flying Corps. Jednalo se o konvenční dvouplošník s jednokomorovým systémem vzpěr a pilotem a pozorovatelem sedících v otevřených kokpitech tandemového uspořádání. Původní zakázka zněla na 150 kusů poháněných rotačními motory Le Rhône 9J o výkonu 110 hp, ale jejich nedostatek vedl k tomu, že většina z 94 nakonec vyrobených letounů měla instalovány motory Le Rhône 9Co výkonu 80 hp.

byl československý experimentální a sportovní letoun konstruktérů Beneše a Hajna. Byl to první typ vyrobený v továrně Avia. Letoun byl koncipován jako dolnokřídlý jednoplošník s tlustým profilem křídel, která byla vyztužena dvěma páry vzpěr, upevněnými k trupu. Podvozek byl pevný záďový. První verzi BH-1 exp (z toho vznikla přezdívka „exprevít“) poháněl řadový vodou chlazený motor Austro-Daimler. Stroj byl jednomístný s otevřeným pilotním prostorem. V trupu byl umístěn i prostor pro cestujícího, ale kvůli slabému výkonu motoru nebyl využit a byl zakryt plechem. Typ se stal základem pro další vývoj dolnoplošníků v Avii (BH-3, BH-5, BH-9 a dalších). V letech 1997 až 2001 postavil Marcel Sezemský letuschopnou repliku BH-1.

je letoun celo-kompozitní konstrukce, vybaven kvalitními komponenty a pečlivě smontován i odzkoušen, aby Vám přinesl radost z létání. Posádce nabízí komfortní, elegantní design, který je ruku v ruce s vynikajícími letovými vlastnostmi a snadnou ovladatelností. FM250 Vampire je jedním z nejlehčích letadel v této konfiguraci na trhu a splňuje požadavky nové kategorie na 600 kg MTOW. FM250 Vampire je perfektní volbou pro sportovní i rekreační létání, pilotní výcvik, a je také ideální vlečnou až do hmotnosti 750 kg kluzáku.

Prototyp kluzáku vznikl v roce 1948 v podniku Rudý Letov (Praha–Letňany) ve skupině, kterou vedl konstruktér Vladimír Štros. První let uskutečnil zkušební pilot Jan Anderle25. června 1948. V letech 1950 až 1951 bylo vyrobeno celkem 75 kusů. LF-107 Luňák patří mezi oblíbené veteránské kluzáky – do roku 2014 zůstalo v Evropě v provozu několik renovovaných strojů.